Norsko ratifikuje Haagskou úmluvu o ochraně dětí z roku 1996

- Norské úřady pro ochranu dětí budou mít nyní více nástrojů, jak řešit případy, kdy děti mají vztah i k jiným státům. Ústřední orgán bude pomáhat úřadům pro ochranu dětí s komunikací s institucemi třetích států. „Díky tomu bude možné vyřešit více případů v nejlepší prospěch dětí,“ prohlásila norská ministryně pro děti a rovnost Solveig Horne. 

Norsko se ratifikací připojilo k Úmluvě o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí z roku 1996. Úmluva upravuje spolupráci a výměnu informací o jednotlivých případech mezi signatářskými státy. Dle znění Úmluvy určí každý stát jednu instituci, která má na starosti koordinaci spolupráce. Norské ředitelství pro záležitosti dětí, mládeže a rodiny je určeno jako zodpovědný orgán v Norsku. Úmluvu ratifikovalo přes 40 států včetně všech členů Evropské unie. 

Ministryně Horne je spokojená, že Norsko Úmluvu právě ratifikuje. Konvence posílí ochranu dětí při přeshraničních rodičovských sporech a řízeních v oblasti ochrany dětí. Řízení díky tomu může být například přemístěno z Norska do jiného signatářského státu, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte. 

- Pravidla a mechanismy, které zavádí Úmluva, posilují kontakt mezi dětmi a jejich rodiči v případě, že se dítě s jedním z rodičů přestěhuje do zahraničí. Úmluva může zabránit únosům dětí, jelikož upravuje řešení sporů, kdy každý z rodičů žije v jiné zemi. „Úmluva může přispět k nalezení dlouhodobého řešení přijatelného pro dítě,“ dodává Horne. 

Rodičovská zodpovědnost za ochranu dětí a nástroje k jejímu prosazování

Úmluva se vztahuje k nástrojům ochrany dětí a to v oblasti soudních a úředních rozhodnutí, která upravují zodpovědnosti rodičů, opatrovníků a jejich přístup k dítěti. Dále se úmluva vztahuje k rozhodnutím o umístění dítěte do adoptivní rodiny či ústavní péče, a způsob nakládání s majetkem dítěte. Úmluva se vztahuje k zodpovědnosti rodičů tak, jak ji stanovuje zákon.

Úmluva určí stát, pod jehož instituce spadá soudní pravomoc rozhodování o ochranných prostředcích. Primárním místem, kde se má rozhodovat o případných opatřeních ochrany dítěte, má být stát, kde dítě dlouhodobě žije. Nicméně v urgentních případech může zasáhnout jakýkoliv signatářský stát, na jehož území se nachází dítě nebo jeho majetek. V případech nespadajících pod mimořádné okolnosti, upravuje úmluva specifické a omezené možnosti vykonání soudní moci státu, na kterém se nachází dítě nebo jeho majetek. V takovém případě může stát přistoupit pouze k dočasným opatřením. Dále umožňuje úmluva ve výjimečných případech přenést soudní pravomoc na stát, který má možnost v konkrétních případech lépe ochránit zájmy dítěte. V neposlední řadě reguluje Úmluva příslušné zákony a vzájemné uznávání a prosazování rozhodnutí. 

Vstup v platnost

Úmluva vstoupí v Norsku v platnost 1. července 2016. Toto datum se vztahuje na norský zákon o Haagské Úmluvě z roku 1996 včetně dodatků k zákonu o dětech, zákonu o ochraně dětí a zákonu o manželství přijatých za účelem harmonizace norského práva s pravidly a cíli Úmluvy. 

Dodatky k zákonu o dětech a zákonu o ochraně dětí

Dodatky k zákonu o dětech, které vstoupí v platnost 1. července 2016, obsahují např.: osvětlení pravidel používaných v případech, kdy se rodiče s rodičovskými právy dohodli na časově omezeném pobytu dítěte v zahraničí; jakýkoliv prodloužený nebo pozměněný pobyt vyžaduje souhlas. Kromě toho pokud dítě starší 12ti let cestuje, nebo se stěhuje do dalšího státu bez jednoho z rodičů s rodičovskými právy, musí s takovou cestou souhlasit. Pokud nedojde mezi rodiči k dohodě o přemístění dítěte do jiného státu, specifikuje dodatek k zákonu o dětech právo rodičů na rozhodnutí věci soudní cestou.

Dodatky k zákonu o ochraně dětí, které vstupují v platnost 1. července 2016, například umožňují rodičům se dohodnout na umístění dítěte do pěstounské rodiny či institucionální péče v jiném signatářském státě. V případě, že je dítěti více jak 12 let, musí s takovým přemístěním souhlasit nejen rodiče, ale i dané dítě.